Přírodopis 6

Bezobratlí I, učivo a zápisy 6R/15-20

Na této stránce najdeš učivo a zápisy, které odpovídají prezentacím k tématu Bezobratlí I v přírodopisu pro 6. ročník. Postupně se seznámíš se skupinami žahavci, ploštěnci, hlísti a měkkýši. Dozvíš se, jak jsou tito živočichové stavěni, kde žijí, jak přijímají potravu, dýchají a rozmnožují se. Zjistíš také, kteří z nich jsou pro člověka užiteční, kteří mohou způsobovat onemocnění a jakou roli hrají v přírodních ekosystémech.

Zápisy a přehledné texty ti pomohou lépe porozumět učivu, zopakovat si důležité pojmy a připravit se na test nebo ústní zkoušení. Materiály můžeš využít i při práci s učebnicí a pracovním sešitem.

6R/15 Žahavci

A) Učivo Žahavci

Žahavci jsou mnohobuněční živočichové, kteří žijí ve vodním prostředí. Vyskytují se ve sladké i slané vodě. Pro jejich tělo je typická paprsčitá souměrnost. Na povrchu těla mají žahavé buňky, které využívají k obraně i k lovení potravy.

Žahavci nemají vnitřní kostru. Uvnitř jejich těla se nachází dutina nazývaná láčka. Do láčky ústí jediný tělní otvor, který slouží zároveň k přijímání i vyvrhování potravy. Kolem tohoto otvoru se nachází různý počet ramen, která pomáhají při získávání potravy. Na ramenech i na povrchu těla jsou umístěny žahavé buňky.

Mezi hlavní skupiny žahavců patří polypovci, medúzovci, korálnatci a čtyřhranky. Někteří žahavci žijí přisedlým způsobem života. Patří mezi ně polypovci a korálnatci.

Typickým zástupcem polypovců je sladkovodní nezmar. U nás žije nezmar hnědý a nezmar zelený. Nezmar se rozmnožuje také nepohlavně pomocí pupenů. Na jeho těle můžeme pozorovat ramena, láčku i přijímací a vyvrhovací otvor.

Jiní žahavci se volně vznášejí ve vodě. Patří mezi ně medúzovci a čtyřhranky. Medúzovci mají tělo tvaru obráceného talíře a jejich ústní otvor se nachází na spodní straně těla. I jejich tělo obsahuje mnoho žahavých buněk.

Korálnatci zahrnují korály a sasanky. Koráli žijí v koloniích a jejich tělo vylučuje vápenitou kostru. Vytvářejí korálové útesy. Sasanky žijí samostatně a pevnou kostru nemají. Medúzy, čtyřhranky i korálnatci žijí převážně v mořích a oceánech.

Velká část korolálů je dnes silně ohořena globálním oteplováním. V současné době dochází k jejich velkému vymírání.

Nezmar hnědý

CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1494915

Medůza talířovka

L.Viatour, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10423311

Čtyřhranka trojitá

Jan Bielecki, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=35741131

Sasanka pohostinná

Diego Delso, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=148994655

Meandrovník členitý (korál)

N. Hobgood – CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11675762

B) Zápis do sešitu Žahavci

Žahavci nemají vnitřní kostru. Uvnitř těla se nachází dutina, která se nazývá láčka. Kolem trávicího otvoru se nachází různý počet ramen. Tento otvor slouží zároveň jako otvor vyvrhovací. Někteří žahavci žijí přisedle, jsou to polypovci a korálnatci. Jiní se volně vznášejí ve vodě, jsou to čtyřhranky a medúzovci.

U nás žijí nezmar hnědý a nezmar zelený. Oba tyto zástupce řadíme mezi polypovce. Medúzy, čtyřhranky a korálnatci (koráli a sasanky) žijí v mořích a oceánech.

6R/16 Ploštěnci

A) Učivo Ploštěnci

Ploštěnci jsou mnohobuněční živočichové. Většina ploštěnců má jeden tělní otvor, který slouží k příjmu i vyvrhování potravy. Někteří přijímají živiny celým povrchem těla. Žijí především ve vodním prostředí, případně se jedná o parazity zvířat a člověka.

Ploštěnce dělíme na tři důležité skupiny: ploštěnky, motolice a tasemnice.

Ploštěnky

Ploštěnky žijí ve sladkých i slaných vodách a některé druhy také v půdě. Naším zástupcem je ploštěnka mléčná, která se vyskytuje v čistých vodách pod kameny. Její tělo má hlavovou a ocasní část. Na břišní straně se nachází tělní otvor. Ploštěnky se živí různými organismy, které nacházejí na kamenech.

Na hlavové části těla mají jednoduchá miskovitá očka a hmatová ouška. Ploštěnky jsou většinou hermafrodité a mají velkou regenerační schopnost. Některé mořské ploštěnky bývají krásně zbarvené. Ploštěnka mléčná je také významným bioindikátorem, protože její výskyt svědčí o kvalitě a čistotě vody.

Motolice

Motolice jsou vnitřní parazité, proto je označujeme jako endoparazity. Mají velmi složitý vývojový cyklus a často ke svému životu potřebují více než jednoho mezihostitele.

Příkladem je motolice jaterní, která parazituje v játrech přežvýkavců, především ovcí. Ke svému vývoji potřebuje kromě konečného hostitele také vodního plže. Tímto parazitem se může nakazit i člověk, například z vody obsahující vývojová stádia parazita.

Dalším zástupcem je krevnička močová, která u člověka způsobuje záněty močového měchýře. Vyskytuje se především v Africe nebo také místy na Arabském poloostrově.

Tasemnice

Tasemnice jsou také vnitřní parazité zvířat i člověka. Mezi významné zástupce patří tasemnice bezbranná, jejímž mezihostitelem je kráva, a tasemnice dlouhočlenná, jejímž mezihostitelem je prase.

Tasemnice parazituje v tenkém střevě, kde se přichytává pomocí hlavičky. Dýchá celým povrchem těla a stejným způsobem přijímá i živiny. Její tělo je tvořeno velkým množstvím článků a může měřit i několik metrů. Koncové články se odlamují a jsou vylučovány stolicí.

Kráva nebo prase mohou při pastvě spolu s trávou pozřít vajíčka tasemnice. V jejich těle prodělá tasemnice další vývoj a larva se usadí ve svalech, kde vytváří boubel – zapouzdřenou larvu. Člověk se může nakazit pojídáním nekontrolovaného syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného hovězího či vepřového masa. Tasemnice se vyskytují téměř po celém světě, ale u nás je onemocnění tasemnicí velmi vzácné.

Tasemnice bezbranná

Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=776561

Barevná mořská ploštěnka

Stephen Childs, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11044098

B) Zápis do sešitu Ploštěnci

Ploštěnce dělíme na ploštěnky, motolice a tasemnice. Ploštěnky žijí ve slané i sladké vodě. Naším zástupcem je ploštěnka mléčná. Žije v čistých vodách pod kameny. Na spodní straně má jeden tělní otvor. Na hlavové části těla se vyskytují jednoduchá očka a hmatová ouška. Ploštěnky mají velkou regenerační schopnost.

Motolice jsou endoparazité různých živočichů včetně člověka. Mají složitý vývojový cyklus. Příkladem je motolice jaterní a krevnička močová.

Tasemnice jsou endoparazité zvířat i člověka. Parazituje v tenkém střevě, zde drží pomocí hlavičky. Dýchá celým povrchem těla, takto přijímá i živiny. Její tělo má mnoho článků, může měřit i několik metrů. Člověk se může nakazit pojídáním nekontrolovaného syrového vepřového nebo hovězího masa. Důležitými zástupci je tasemnice bezbranná (kráva) a tasemnice dlouhočlenná (prase).

Page updated

Google Sites

Report abuse