Přírodopis 6

Viry a jednobuněční, učivo a zápisy 6R/7-10

Na tomto místě najdete učivo a zápisy, které jsou věnované druhé kapitole přírodopisu pro 6. ročník – Viry a jednobuněční. Seznámíte s nebuněčnými viry, bakteriemi a prvoky. Veškerý obsah odpovídá prezentacím 6R/7–10. Pod každým souhrnem učiva najdete i krátký zápis do sešitu.

6R/7 Viry

6R/8 Bakterie

6R/9 Sinice

6R/10 Prvoci

6R/7 Viry

A) Učivo Viry (Stavba, replikace a nemoci)

Co jsou to viry?
Viry jsou velmi malé částice, které stojí na hranici mezi živou a neživou přírodou. Nemají buněčnou stavbu ani většinu obvyklých znaků života, přesto se dokážou rozmnožovat. To ale zvládnou pouze uvnitř živé buňky, proto je označujeme jako nitrobuněčné parazity.

Stavba virové částice
Typická virová částice (virion) se skládá ze dvou základních částí:

Genetická informace – tvořená buď DNA, nebo RNA. Obsahuje návod pro všechny vlastnosti viru.
Kapsida – bílkovinný obal, který chrání genetickou informaci a umožňuje přichycení k hostitelské buňce.

Některé viry mají navíc ještě další obal, který je odvozen z membrány hostitelské buňky.

Zdroj: Ghigo et al., Ameobal Pathogen Mimivirus Infects Macrophages through Phagocytosis. In: PLOS PATHOGENS, doi:10.1371/journal.ppat.1000087, CC BY-SA 4.0

Jak viry pronikají do buňky?
Viry mohou proniknout různými způsoby. Některé se dostanou dovnitř v malém váčku (endocytózou). Jiné splynou s obalem buňky a jejich obsah se uvolní dovnitř. Některé viry jsou dokonce pohlceny podobně jako bakterie.

1. virus vezikulární stomatitidy 2. HIV 3. vakciniový virus 4. viry herpes simplex 5. fagocytóza jako u bakterií (obrázek) 6. opičí virus 40 (Simian Virus 40)

Množení virů

Viry se samostatně množit neumějí. Aby vznikly nové virové částice, musí proniknout do hostitelské buňky. Tam využívají její struktury a látky zvané enzymy. Jejich genetická informace (DNA nebo RNA) se začne kopírovat. V buňce vznikají nové kapsidy i další části virionů. Postupně se sestavují nové virové částice, které nakonec buňku opouštějí. Tím je hostitelská buňka často poškozena nebo zničena.
U některých DNA virů probíhá replikace v jádře, u RNA virů obvykle v cytoplazmě.

Viry se často přenášejí kapénkami při kašli a kýchání, dotykem nebo kontaminovanými předměty. Pomáhá mytí rukou, dodržování hygieny, očkování a vyhýbání se nemocným lidem.

Nemoci způsobené viry
Viry jsou původci mnoha chorob člověka i zvířat. Mezi známá virová onemocnění patří například chřipka, spalničky, plané neštovice, virová hepatitida (žloutenka), AIDS a mnoho dalších. I běžná rýma je často virového původu.
Léčba virových infekcí je obtížná – antibiotika proti virům neúčinkují. Používají se antivirotika, tedy léky cílené proti virům.

Nejlepší obranou proti mnoha nemocem je často očkování.

Zajímavosti:

Věda, která se zabývá studiem virů, se nazývá virologie.
Viry napadající bakterie označujeme jako bakteriofágy. Ty mají význam nejen v přírodě, ale zkoumají se i jako možné léčebné prostředky v lékařství.

B) Zápis do sešitu Viry (Stavba, replikace a nemoci)

Viry nemají buněčnou stavbu. Nemají běžné znaky života. Rozmnožují se uvnitř buňky. Jsou to tedy nitrobuněční parazité. Viry jsou původci mnoha chorob např. chřipky, rýmy, nebo AIDS. Virová onemocnění nelze léčit antibiotiky. Léky na virová onemocnění nazýváme antivirotika. Viry se často přenášejí kapénkami při kašli a kýchání, dotykem nebo kontaminovanými předměty. Pomáhá mytí rukou, dodržování hygieny, očkování a vyhýbání se nemocným lidem.

6R/8 Bakterie

A) Učivo Bakterie

Bakterie jsou jednobuněčné organismy s velmi jednoduchou stavbou buňky. Patří mezi nejpočetnější organismy na Zemi a nacházejí se téměř všude. Proto o nich říkáme, že jsou kosmopolitní.

Bakteriální buňka obsahuje cytoplazmu, plazmatickou membránu a buněčnou stěnu. V cytoplazmě se nachází DNA jako nositelka dědičné informace a ribozomy, v nichž probíhá tvorba bílkovin. Některé bakterie mají navíc slizové pouzdro, které je chrání, fimbrie jim umožňující přichycení k povrchu. Bakterie mohou mít také bičík, díky kterému se mohou pohybovat. Bakterie se liší tvarem: kulovité (koky), tyčinkovité (bacily), zakřivené (vibria) nebo šroubovité (spirily). Často se shlukují do typických útvarů.

Rozmnožování bakterií je velmi jednoduché. Probíhá nepohlavně příčným dělením, kdy se v buňce nejprve zdvojí DNA a následně vzniknou z jedné mateřské buňky dvě buňky dceřiné.

Autor: Grandjean N. Pintor4257: Structure bacterienne.png, CC BY-SA 3.0

Schéma bakteriální buňky: A – pilus, B – ribozom, C – kapsula, D – buněčná stěna, E – bičík, F – cytoplazma, G – vakuola, H – plazmid, I – nukleoid, J – cytoplazmatická membrána

Význam bakterií v přírodě je obrovský. Mnohé fungují jako rozkladači (destruenti), kteří přeměňují organické zbytky na jednoduché látky – minerály. Tento proces nazýváme mineralizace.

Některé bakterie žijí v tělech jiných organismů a jsou pro ně užitečné. Například bakterie ve střevech člověka pomáhají s trávením potravy. Tento vztah nazýváme symbióza.

Na druhou stranu však existují i bakterie patogenní, které způsobují nemoci. Mezi běžné bakteriální choroby patří například: angína, spála, salmonelóza, zubní kaz nebo tuberkulóza.

Proti bakteriálním onemocněním se používají antibiotika. Je důležité si pamatovat, že antibiotika působí pouze na bakterie a neúčinkují proti virům.

Alexander Fleming objevitel penicilinu (1928)

B) Zápis do sešitu Bakterie

Bakterie jsou jednobuněčné organismy s jednoduchou stavbou buňky. Nemají pravé jádro. Patří k nejpočetnějším organismům na Zemi a žijí téměř všude (kosmopolitní).

Buňka obsahuje cytoplazmu, plazmatickou membránu a buněčnou stěnu. V cytoplazmě se nachází DNA. Bakterie mají často slizové pouzdro, fimbrie (přichycení) a bičík (pohyb). Bakterie mívají různé tvary (koky, bacily, spirily, vibria) a mohou se shlukovat do různých útvarů.

Rozmnožují se nepohlavně příčným dělením – z jedné mateřské buňky vzniknou dvě dceřiné. V přírodě působí jako rozkladači, mnohé s námi žijí v symbióze (např. ve střevech pomáhají trávení), ale některé jsou patogenní a vyvolávají choroby (angína, salmonelóza, zubní kaz, tuberkulóza). Bakteriální onemocnění léčíme antibiotiky.

6R/9 Sinice

A) Učivo Sinice

Sinice patří mezi bakterie, konkrétně mezi prokaryotní organismy. Jsou jednobuněčné, ale často vytvářejí kolonie nebo vláknité útvary, které mohou být viditelné i pouhým okem.

Na rozdíl od většiny ostatních bakterií jsou sinice schopné fotosyntézy. Obsahují totiž chlorofyl a další barviva, díky nimž využívají sluneční světlo k výrobě organických látek. Při fotosyntéze uvolňují kyslík, a právě sinice se významně podílely na vzniku dnešní kyslíkové atmosféry. Některé druhy umí navíc vázat dusík ze vzduchu, a tím obohacují své prostředí.

Sinice se vyskytují především ve vlhkém prostředí, typicky ve sladkých i slaných vodách, na půdě nebo na povrchu kamenů. Vodní sinice mohou tvořit takzvaný vodní květ, při němž se voda zbarví do zelena. V tomto období mohou sinice vylučovat jedovaté látky (toxiny), které jsou nebezpečné pro člověka i zvířata. Koupání ve vodě zasažené vodním květem je proto rizikové.

K hojným zástupcům sinic patří například jednořadka (Oscillatoria) nebo drkalka (Nostoc commune).

B) Zápis do sešitu Sinice

Sinice jsou jednobuněčné organismy. Řadíme je mezi bakterie. Obsahují chlorofyl a jsou schopné fotosyntézy. Žijí ve vlhkém prostředí. Mohou vylučovat jedovaté látky. Vodní sinice vytvářejí zelené zbarvení vody (vodní květ), koupání v této vodě je velmi nebezpečné. Hojnými zástupci sinic jsou například drkalka nebo jednořadka.

6R/10 Prvoci

A) Učební text Prvoci

Prvoci jsou velmi pestrou skupinou jednobuněčných eukaryotních organismů. Jejich buňky jsou mnohem složitější než buňky bakterií, protože obsahují jádro a řadu různých organel, které zajišťují odlišné funkce.

Prvoci se vyskytují převážně ve vodním prostředí nebo ve vlhku. Někteří žijí volně, jiní jsou parazité. Pohybují se různými způsoby – pomocí bičíků, brv nebo panožek. Potravu přijímají většinou pohlcováním a uvnitř buňky ji zpracovávají v potravních vakuolách. Množí se převážně dělením buňky.

K typickým zástupcům patří trepka velká, která se pohybuje brvami. Na povrchu její buňky se nachází pelikula (pružný obal), jenž zpevňuje povrch buňky. Potravu trepka přijímá buněčnými ústy. Uvnitř buněk najdeme potravní vakuoly, v nichž probíhá trávení. Nestrávené zbytky jsou vylučovány buněčnou řití. Přebytečná voda je z buňky odstraňována pomocí pulsujících (stažitelných) vakuol. Činnost celé buňky řídí jádro, zatímco jadérko má význam při rozmnožování.

Někteří prvoci mají pro člověka zásadní význam, protože mohou způsobovat nebezpečné choroby.

Prvoci se dělí do několika skupin:

Bičíkovci – pohybují se pomocí bičíků. Patří sem např. trypanozoma spavičná, původce spavé nemoci.
Kořenonožci – pohybují se pomocí panožek Patří sem např. měňavka velká nebo měňavka úplavičná, která způsobuje úplavici
Nálevníci – Řadíme sem např. trepku velkou.
Výtrusovci – Do této skupiny patří původce malárie - zimnička.

Autor: MateuszK at pl.wikipedia: Masur using CommonsHelper.

Schéma buňky trepky: 1 – pulzující (stažitelná) vakuola, 2 – přívodný kanál, 3 – potravní vakuola,
4 – makronukleus (velké jádro), 5 – mikronukleus (malé jádro), 6 – brva, 7 – předsíní jamka (okolí buněčných úst), 8 – nálevka, 9 – cytostom (buněčná ústa),10 – buněčná řiť

B) Zápis do sešitu Prvoci

Prvoci patří mezi jednobuněčné organismy. Mají eukaryotní typ buňky. V buňce mají mnoho organel s různými funkcemi. Množí se dělením. Potravu přijímají nejčastěji pohlcováním. Pohyb zajišťují brvy, bičíky nebo panožky. Dělí se do mnoha skupin, např. na bičíkovce (trypanozoma spavičná - původce spavé nemoci), kořenonožce (měňavka velká), nálevníky (trepka) a výtrusovce (zimnička - původce malárie).

Viry a jednobuněční

Page updated

Google Sites

Report abuse