Strunatci úvod, učivo a zápisy

Strunatci

A) Učivo - Strunatci

Strunatci (latinsky Chordata) představují vývojově nejpokročilejší skupinu živočichů. Osidlují téměř všechny ekosystémy na Zemi. Najdeme je v mořích, sladkých vodách, na souši i ve vzduchu.

Základní znaky strunatců

Všichni strunatci mají už ve svém názvu jeden z nejdůležitějších znaků: strunu hřbetní (chordu dorsalis) – pružnou tyčinku, která prochází hřbetní částí těla a slouží jako opora. U některých skupin (například obratlovců) je tato struna v průběhu vývoje nahrazena páteří složenou z obratlů.

Mezi další znaky strunatců patří:

• nervová trubice umístěná nad strunou hřbetní – v přední části těla se vyvíjí v mozek,

• uzavřená cévní soustava – na břišní straně těla se nachází pulzující céva (tzv. břišní srdečnice)

• ocasní část těla – buď trvale, nebo alespoň ve vývojovém stádiu

• dvoustranná souměrnost – pravá a levá polovina těla jsou si zrcadlově podobné.

Skupiny strunatců

Strunatce rozdělujeme do tří hlavních skupin:

1. Pláštěnci

Pláštěnci jsou mořští živočichové, kteří se v dospělosti často nepřipomínají běžné živočichy. Jejich těla mají jednoduchý tvar a jsou kryta rosolovitou hmotou zvanou plášť. Některé druhy žijí v koloniích.
Zajímavostí je, že larvální stádia pláštěnců vykazují typické znaky strunatců (mají strunu hřbetní, nervovou trubici i ocas.) V dospělosti ale tyto znaky často ztrácejí.

2. Bezlebeční

Bezlebeční jsou malá skupina mořských živočichů. Jejich tělo má po celý život zachovanou strunu hřbetní a typickou dvoustrannou souměrnost.
Zástupcem této skupiny je například kopinatec plžovitý, na němž lze dobře pozorovat základní znaky strunatců.

3. Obratlovci

Obratlovci jsou nejznámější a nejpočetnější skupinou strunatců. Jejich hlavním znakem je páteř složená z obratlů, která během vývoje nahrazuje původní strunu hřbetní.
Tato skupina zahrnuje paryby, ryby, obojživelníky, plazy, ptáky a savce – včetně člověka. Osidlují všechna prostředí a vykazují velkou rozmanitost ve stavbě těla i způsobu života.

Obratlovci 

A) Učivo Obratlovci (Obecná charakteristika)

Obratlovci tvoří nejpočetnější a nejznámější skupinu strunatců. Patří sem jak vodní, tak suchozemští živočichové, od jednoduchých forem až po savce a člověka. Najdeme je téměř ve všech prostředích – ve vodě, na souši i ve vzduchu.

Základní znaky obratlovců

Obratlovci mají uvnitř těla oporu v podobě vnitřní kostry (endoskeletu), která je tvořena kostí nebo chrupavkou. Na tuto kostru se upínají svaly, které umožňují pohyb. Osu těla tvoří páteř složená z obratlů (výjimku tvoří sliznatky, které obratle nemají, ale do obratlovců bývají z praktických důvodů řazeny).

Tělo obratlovců je dvoustranně souměrné, tedy zrcadlově rozdělené na pravou a levou polovinu.

Sauropodní dinosauři, reprezentovaní na obrázku rodem Apatosaurus, byli největšími suchozemskými živočichy. Důležitou oporou jejich těla byl kostěný endoskelet. Jeho součástí jsou i četné obratle a lebka chránící mozek a smyslové orgány ve zřetelně vyvinuté hlavě. 

Autor: Priscilla Jordão from São Paulo, Brasil – American Museum of Natural History, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18437242

Nervová soustava

Nervová soustava obratlovců je trubicovitá – skládá se z míchy, která je uložena v páteřním kanálu, a z mozku, který řídí činnost celého těla. U obratlovců se vyvíjí i smyslové orgány – zrak, čich, hmat, sluch a chuť.

Dýchací soustava

Obratlovci dýchají podle prostředí, v němž žijí:

• vodní obratlovci dýchají žábrami (např. ryby)

• suchozemští obratlovci dýchají plícemi, jejichž stavba je různě složitá.

Některé obojživelníky může doplňkově zásobovat kyslíkem i kůže, a některé ryby (například bahník) mají vzdušný vak přeměněný na jednoduché plíce.

Cévní soustava

U obratlovců je uzavřená cévní soustava. Krev koluje v cévách a je poháněna srdcem, které může mít různý počet částí. V krvi se nachází hemoglobin, krevní barvivo, které váže kyslík.

Trávicí soustava

Trávicí soustava obratlovců je trubicovitá a zajišťuje příjem, zpracování a vstřebání potravy i odstranění nestravitelných zbytků. Obvykle zahrnuje: ústní otvor, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo a řitní otvor.

Vylučovací soustava

Zplodiny metabolismu a odpadní látky odstraňuje vylučovací soustava, která je tvořena párovými ledvinami. Ty jsou uloženy v tělní dutině poblíž páteře.

Rozmnožování

Obratlovci jsou gonochoristé, což znamená, že mají oddělená pohlaví.

Skupiny obratlovců

Mezi obratlovce řadíme následující skupiny: sliznatky (nemají obratle, ale bývají tradičně řazeny mezi obratlovce),
mihule (bezčelistnatci), paryby (žraloci a rejnoci), ryby (např. kapr, pstruh), obojživelníci (např. čolek, skokan), plazi (např. užovka, želva), ptáci (např. kos, orel), savci (např. ježek, člověk)

Nejpočetnější skupinou obratlovců jsou ryby – dokáží obývat rozmanitá vodní prostředí a vyvinuly se v obrovském množství druhů.