Tyto vztahy můžeme znázornit jako potravní řetězec, například: žito – myš – orel. Ve skutečnosti však v přírodě vznikají složité potravní sítě, protože jeden organismus se může živit více druhy potravy.

Počet organismů jednotlivých skupin vyjadřuje potravní pyramida – nejvíce je producentů, méně býložravců a ještě méně masožravců.

Kromě potravních vztahů známe i další vztahy mezi organismy:

• Parazitismus – jeden organismus žije na úkor druhého (např. veš dětská a člověk, škrkavka a pes, blecha a vlk).

• Symbióza – oba organismy si navzájem prospívají (např. klaun očkatý a sasanka, houby a stromy, rak poustevníček a sasanka).

Buňka

A) Učivo Buňka (Od jednobuněčnosti k mnohobuněčnosti)

Každý živý organismus je složen z buněk. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou života. Právě v ní probíhají všechny nezbytné děje, díky nimž může organismus existovat, od příjmu živin a dýchání, až po rozmnožování a růst.

Organismy dělíme podle toho, kolik buněk tvoří jejich tělo, na jednobuněčné a mnohobuněčné. Jednobuněčné organismy mají tělo složené pouze z jediné buňky. Ta musí zajistit všechny životní funkce – dýchání, vylučování, rozmnožování a další funkce. Protože jsou velmi malé, většinou je bez mikroskopu nevidíme. Mezi jednobuněčné organismy patří například bakterie nebo prvoci.

Naopak mnohobuněčné organismy se skládají z velkého množství buněk, které se během vývoje postupně specializují. Každá skupina buněk pak vykonává v těle určitou činnost. Díky tomu mohou mít mnohobuněčné organismy složitější stavbu a vykonávat náročnější funkce. Do této skupiny řadíme rostliny, živočichy a také huby, které nejčastěji pozoruješ zrakem.

Stavba rostlinné a živočišné buňky

Buňky všech organismů mají některé společné části. Základem je cytoplazmatická membrána, polopropustná blána, která reguluje, jaké látky mohou do buňky vstupovat a jaké ji naopak opouštějí. Uvnitř každé buňky se nachází cytoplazma, rosolovitá hmota, v níž jsou uloženy další důležité části – tzv. organely. Mezi nejvýznamnější patří buněčné jádro, které řídí činnost celé buňky a obsahuje dědičnou informaci, a také mitochondrie, v nichž probíhá buněčné dýchání a získávání energie.

Rostlinné buňky mají navíc ještě několik organel, které u živočišných nenajdeme. Jejich povrch kryje pevná buněčná stěna, která určuje tvar buňky a chrání ji. Uvnitř buňky se nachází vakuoly, sloužící k ukládání zásobních látek a udržování tlaku v buňce. Jen pro rostliny jsou typické také chloroplasty, které obsahují zelené barvivo chlorofyl a probíhá v nich fotosyntéza. To je přeměna světelné energie na energii chemickou.

Díky těmto rozdílům můžeme říci, že zatímco živočišná buňka je stavbou jiná a postrádá buněčnou stěnu, vakuolu i chloroplasty, rostlinná buňka je vybavena organelami umožňujícími jí zcela odlišný způsob života. 

V buňkách najdeme další různě složité organely.