Kruhoústí a paryby, učivo a zápisy

Sliznatky

A) Učivo Sliznatky (Bezčelistnatci 1)

Sliznatky patří mezi nejprimitivnější mořské obratlovce. I když jsou zařazeny mezi obratlovce, nemají skutečnou páteř tvořenou obratli. Místo ní mají pružnou strunu hřbetní a jednoduchou chrupavčitou kostru.

Jejich tělo je úzké, protáhlé, připomíná úhoře. Nemají párové ploutve a jejich zrak je velmi slabý. Žijí na dně moří, kde vyhledávají hlavně mrtvé ryby. Do těla ryby se dostanou malým otvorem v kůži a potravu vyžírají zevnitř. Místo čelistí mají v ústech rohovité struktury, které jim pomáhají trhat tkáň.

Na kůži mají mnoho slizových žláz. Pokud jim hrozí nebezpečí, vyloučí velké množství slizu. Tento sliz ucpává žábry útočníkovi a sliznatce umožní snadno uniknout.

Sliznatky se v některých zemích, například v Koreji, loví jako pochoutka. Jejich sliz je pro vědce zajímavý, zkoumá se jako inspirace pro výrobu pevných vláken.

Mihule

A) Učivo Mihule (Bezčelistnatci 2)

Mihule patří mezi primitivní obratlovce a řadíme je do skupiny bezčelistnatců. Jsou to vodní živočichové, jejichž tělo je protáhlé, úhořovitého tvaru. Na rozdíl od většiny obratlovců nemají čelisti. Místo nich mají ústní otvor přeměněný v kruhovitou přísavku s rohovitými zuby, kterou se některé druhy přichycují na těla ryb.

Kostra mihulí je chrupavčitá. Jejich mozek je jednoduchý, ale mají dobře vyvinutý čich a jednoduché oči. Jsou to gonochoristé (mají oddělená pohlaví) a rozmnožují se vnějším oplozením. Samice a samec vypouštějí pohlavní buňky do vody. Vývoj mihulí je nepřímý.

Larvy mihulí se nazývají minohy. Tyto larvy žijí zahrabané v říčním písku, často i několik let, a živí se detritem, tedy rozkládajícími se zbytky rostlin a živočichů. Teprve po proměně v dospělce získávají typický tvar mihule.

Některé druhy mihulí jsou v dospělosti parazitické. Přisávají se na ryby a živí se jejich krví a měkkými tkáněmi. Jiné druhy potravu v dospělosti vůbec nepřijímají a žijí jen krátce během rozmnožování. Mihule mořské za účelem tření migrují do sladkých vod.

Zástupci:

• Mihule mořská – žije v moři, dorůstá až 1 metru

• Mihule říční – obývá řeky, bývá menší

• Mihule potoční – žije ve sladkovodních tocích

Paryby

Učivo Paryby

Paryby jsou skupinou vodních obratlovců, která zahrnuje žraloky, rejnoky a chiméry. Žijí převážně v mořích a oceánech, kde se pohybují jako draví nebo specializovaní živočichové.

Jejich kostra je chrupavčitá, nikoli kostěná. Tělo paryb je kryto plakoidními šupinami, které mají podobnou stavbu jako zuby, jsou pevné, ostré a snižují odpor vody při plavání. V tlamě žraloků se nacházejí zuby uspořádané v několika řadách. Staré zuby vypadávají a jsou nahrazovány novými.

Paryby mají dobře vyvinuté smysly. Zejména čich jim pomáhá najít kořist na velkou vzdálenost. Dalším důležitým smyslem je postranní čára, která vede podél těla a vnímá pohyby vody a vibrace. Některé druhy mají i elektroreceptory, díky kterým dokážou vnímat elektrické pole jiných živočichů.

Dýchají pomocí žaber. Chybí jim plynový měchýř. Ve vodě jim pomáhají s nadnášením velká, olejnatá játra. Ta snižují hustotu jejich těla.

Paryby jsou gonochoristé (mají oddělená pohlaví) a rozmnožují se vnitřním oplozením. Samci mají párové kopulační orgány, kterými zavádějí spermie do těla samice.  Známé jsou tři typy rozmnožování: vejcorodost (samice klade vajíčka, z nichž se vylíhnou mláďata), živorodost (samice rodí živá mláďata, která se vyvíjela uvnitř těla), vejcoživorodost (vajíčka se vyvíjejí uvnitř těla samice, ale mláďata se rodí živá. Výživu čerpají z obsahu vajíčka).