Kostra člověka, učivo a zápisky

Na tomto místě najdete výukové texty k tématům, které se týkají lidské kostry a její struktury, dále je zde vysvětlena stavba kosti, vzájemné spojení kostí. Je zde též zmíněna problematika kloubů. Výukové texty doprovázejí zápisy do sešitu. Zápis je vždy umístěn za každou samostatnou kapitolou. Kapitoly obsahem odpovídají učivu v prezentacích.

Kosterní soustava 1

Kosterní soustava 2

Kosterní soustava 3

Kosterní soustava 1

A) Učivo Kosterní soustava 1 (Stavba kosti, typy kostí a spojení kostí)

Kosterní soustava tvoří pevnou oporu lidského těla. Kostra dospělého člověka se skládá z více než 200 kostí. Ty jsou navzájem spojeny různými způsoby. Některá spojení jsou pevná, jiná umožňují pohyb. Kostra představuje přibližně 15 % hmotnosti lidského těla.

Kosterní soustava plní několik důležitých funkcí. Poskytuje tělu oporu a určuje jeho základní tvar. Společně se svaly umožňuje pohyb, protože svaly se upínají na kosti a při své práci jimi pohybují. Kostra také chrání důležité vnitřní orgány. Lebka chrání mozek, páteř míchu a hrudník ochraňuje srdce a plíce. V červené kostní dřeni vznikají krevní buňky. Tento proces se nazývá krvetvorba. Kosti zároveň slouží jako zásobárna minerálních látek, především vápníku a fosforu.

Typy kostí

Podle tvaru rozlišujeme čtyři základní skupiny kostí. Dlouhé kosti mají protáhlý tvar a nacházejí se především v končetinách. Patří mezi ně například kost stehenní nebo kost pažní. Krátké kosti mají přibližně stejnou délku, šířku i výšku. Příkladem jsou kosti zápěstní. Ploché kosti jsou tenké a často chrání vnitřní orgány nebo poskytují velkou plochu pro připojení svalů. Patří mezi ně například lopatka nebo některé kosti lebky. Nepravidelné kosti mají složitý tvar. Typickým příkladem jsou obratle.

U dlouhé kosti rozlišujeme její tělo neboli diafýzu a dva rozšířené konce, které nazýváme epifýzy.

Stavba kosti

Stavbu kosti lze velmi dobře demonstrovat na kosti dlouhé. Povrch kosti je kromě kloubních ploch pokryt okosticí. Je to pevná vazivová blána, která obsahuje cévy a nervy. Okostice kost vyživuje, umožňuje její růst do šířky a významně se podílí na hojení zlomenin. Protože obsahuje nervová zakončení, je velmi citlivá na bolest.

Pod okosticí se nachází hutná kostní tkáň. Ta zajišťuje pevnost a odolnost kosti. Na koncích dlouhé kosti je houbovitá kostní tkáň, která je tvořena sítí tenkých kostních trámců. Díky této stavbě kost odlehčuje a zároveň pomáhá rozkládat zatížení působící na kost.

Kloubní plochy jsou pokryty hladkou kloubní chrupavkou. Ta chrání konce kostí, snižuje tření při pohybu a tlumí nárazy.

Uvnitř kostí se nachází kostní dřeň. Červená kostní dřeň zajišťuje krvetvorbu, tedy vznik červených krvinek, některých bílých krvinek a krevních destiček. U dospělého člověka se nachází především v plochých kostech a v koncových částech některých dlouhých kostí. Žlutá kostní dřeň obsahuje převážně tukové buňky a slouží jako zásobárna energie. Nachází se zejména v dutinách dlouhých kostí.

Vznik a růst kostí

Kosti se nezačínají vyvíjet až po narození, ale vznikají již během prenatálního vývoje. Vytvářejí se z chrupavčité nebo vazivové tkáně. Většina kostí vzniká postupnou přeměnou chrupavky v kostní tkáň. Tento proces nazýváme kostnatění neboli osifikace.

Dlouhé kosti rostou do šířky činností okostice. Do délky rostou pomocí růstových chrupavek, které se nacházejí mezi tělem kosti (diafýzou) a hlavicemi kosti (epifýzami.) Buňky růstové chrupavky se množí a chrupavka je postupně nahrazována kostní tkání. Po ukončení tělesného růstu růstové chrupavky zkostnatějí a kost již do délky neroste. K tomu obvykle dochází na konci dospívání, přibližně kolem 18. roku života, u jednotlivých lidí se však doba ukončení růstu může lišit.

Pro správný vývoj kostí je důležitý pravidelný pohyb, pestrá strava s dostatkem vápníku a také vitamin D. Ten podporuje vstřebávání vápníku. Aktivní forma vitamínu D vzniká v kůži působením slunečního záření.

Spojení kostí

Kosti mohou být spojeny pevně nebo pohyblivě. Pevná spojení umožňují jen velmi malý pohyb, případně žádný pohyb. Kosti lebky jsou spojeny vazivovými švy. Některé původně samostatné kosti mohou během vývoje srůst, například části pánevních kostí. Chrupavčité spojení se nachází mezi těly obratlů, kde jsou uloženy pružné meziobratlové ploténky. Ty tlumí nárazy a umožňují mírný pohyb páteře.

Pohyblivé spojení kostí představuje kloub. V kloubu se setkávají nejméně dvě kosti. Jejich konce vytvářejí kloubní plochy, které jsou pokryty hladkou kloubní chrupavkou. Ta snižuje tření, tlumí nárazy a zabraňuje přímému odírání kostí.

Obrázky 1-3 nepohyblivé spojení kostí, obrázek 1 pohyblivé spojení kostí

1 - spojení pomocí švů (lebka), 2 - spojení srůstem (pánev), 3 - spojení chrupavkou (obratle), 4 - spojení kloubní

Celý kloub obklopuje kloubní pouzdro. To drží kosti pohromadě, chrání kloub a pomáhá udržovat jeho stabilitu. Vnitřní část pouzdra tvoří synoviální vrstva, která vytváří synoviální tekutinu. Tato tekutina vyživuje kloubní chrupavku a umožňuje hladký pohyb kloubních ploch. Mezi nimi se nachází kloubní dutina. Díky ní se kosti při pohybu přímo nedotýkají a neodírají.

Klouby se liší svým tvarem i rozsahem pohybu. Rozlišujeme například kloub kulový, elipsoidní, sedlový, válcový a čepový. Tvar kloubních ploch určuje, jakými směry a v jakém rozsahu se mohou spojené kosti pohybovat.

Zlomeniny a úrazy kostí

Při úrazu může dojít k porušení celistvosti kosti, tedy ke zlomenině neboli fraktuře. Podle průběhu lomné linie můžeme rozlišovat například zlomeninu příčnou nebo šikmou. Při tříštivé zlomenině se kost rozpadá na více částí. Zvlášť nebezpečná je otevřená zlomenina, při níž úlomky kosti nebo síla úrazu poruší také kůži. Taková zlomenina je spojena s větším rizikem krvácení a vniknutí infekce do rány.

Rozdělení kostry

Lidskou kostru rozdělujeme na kostru osovou a kostru končetin. Kostra osová zahrnuje kostru hlavy a kostru trupu. Kostru hlavy tvoří lebka. Ke kostře trupu patří páteř, žebra a hrudní kost. Kostra končetin se skládá z kostry horních končetin a kostry dolních končetin. Toto rozdělení umožňuje přehledněji popsat jednotlivé části lidské kostry a jejich funkce.

B) Zápis do sešitu Kosterní soustava 1 (Stavba kosti, typy kostí, spojení kostí)

První část

Kosterní soustava tvoří oporu lidského těla. Je složena z více než , které jsou navzájem spojeny klouby a vazy. Kostra poskytuje tělu oporu, společně se svaly umožňuje pohyb, chrání vnitřní orgány (například mozek, srdce a plíce), v červené kostní dřeni probíhá krvetvorba a kosti zároveň slouží jako zásobárna minerálních látek, především (Ca a F)

Rozlišujeme čtyři základní skupiny kostí. Dlouhé kosti (např. kost stehenní), krátké kosti (např. kosti zápěstí), ploché kosti (např. lopatka) a nepravidelné kosti (např. obratle). U dlouhých kostí rozlišujeme tělo kosti (diafýzu) a konce kosti (epifýzy), které vytvářejí kloubní plochy.

Okostice vyživuje kost, umožňuje její růst do šířky a podílí se na hojení zlomenin. Kloubní chrupavka pokrývá konce kostí, snižuje tření a tlumí nárazy. Hutná kost zajišťuje pevnost a odolnost, zatímco houbovitá kost kost odlehčuje a pomáhá rozkládat zatížení. Uvnitř kostí se nachází kostní dřeň – červená kostní dřeň vytváří krevní buňky a žlutá kostní dřeň ukládá zásobní tuk.

Druhá část

Kosti nevznikají až po narození, ale začínají se vyvíjet již během prenatálního vývoje. Většina kostí vzniká přeměnou chrupavky na kost (= osifikace). Aby se kostra správně vyvíjela, je důležitý dostatek pohybu, pestrá strava a vitamín D, který vzniká v kůži působením slunečního záření. Kosti rostou do šířky pomocí okostice a do délky pomocí růstových chrupavek. Po ukončení růstu, přibližně kolem 18. roku života, růstové chrupavky zkostnatí a kost již dále neroste.

Kosti mohou být spojeny pevně nebo pohyblivě. Mezi pevná spojení patří švy lebky, srůst pánevních kostí nebo spojení obratlů meziobratlovými ploténkami.

Pohyblivé spojení kostí představuje kloub. Konce kostí jsou pokryty kloubní chrupavkou, která snižuje tření a tlumí nárazy. Kloub obklopuje kloubní pouzdro, které drží kosti pohromadě a chrání je. Uvnitř kloubu se nachází synoviální tekutina, která chrupavku vyživuje a umožňuje hladký pohyb. Mezi kostmi je kloubní dutina, díky níž se kosti při pohybu přímo nedotýkají a neodírají se. Přirůzných úrazech může dojít ke zlomeninám kostí (frakturám).

Kosterní soustava 2

A) Učivo Kosterní soustava 2 (Kostra osová - lebka, páteř, hrudní koš)

Jednou z částí kostry je kostra osová, ke které patří lebka, páteř a hrudní koš. Kostra osová vytváří základní osu těla, poskytuje mu oporu a chrání důležité orgány, například mozek, míchu, srdce a plíce.

Lebka

Lebka tvoří kostru hlavy. Skládá se z mnoha kostí, které jsou většinou spojeny pevně a nepohyblivě. Některé kosti během vývoje srůstají, jiné jsou spojeny pomocí švů. Švy jsou pevná spojení, která jsou na povrchu lebky patrná jako klikaté čáry. Jedinou volně pohyblivou kostí lebky je dolní čelist, která je ke spánkovým kostem připojena klouby. Její pohyb umožňuje kousání, žvýkání a mluvení.

Lebku rozdělujeme na dvě základní části – mozkovou a obličejovou. Mozková část lebky obklopuje a chrání mozek. Její objem je u člověka větší než objem části obličejové. Obličejová část určuje tvar obličeje, ohraničuje oční a nosní dutiny a nese zuby.

Mezi nejdůležitější kosti mozkové části lebky patří kost čelní, dvě kosti temenní, dvě kosti spánkové, kost týlní a kost klínová. Kost čelní tvoří čelo a horní část očnic. Temenní kosti vytvářejí velkou část horní a boční stěny lebky. Spánkové kosti se nacházejí po stranách lebky a podílejí se také na stavbě kloubu, kterým je připojena dolní čelist. Zadní část lebky tvoří především kost týlní. Ve spodní části kosti týlní se nachází velký otvor týlní. Tímto otvorem prochází mícha. Po stranách otvoru jsou kloubní plošky, pomocí kterých se lebka připojuje k prvnímu krčnímu obratli.

K obličejové části lebky patří například kosti lícní, horní čelist, dolní čelist, kosti nosní, kosti patrové a kost čichová.

Kostra hlavy - lebka: 1 - kost čelní, 2 - kost temenní, 3 - kost týlní, 4 - kost spánková, 5 - kost klínová, 6 - horní lícní, 7 - horní čelist, 8 - dolní čelist

Lícní kosti vytvářejí vystouplou část tváře. Horní čelist je pevnou součástí lebky a nese horní zuby. Dolní čelist je též opatřena zuby a je jedinou pohyblivou kostí lebky.

Lebka novorozence

Lebka novorozence se od lebky dospělého člověka liší. Některé lebeční kosti ještě nejsou pevně spojeny a mezi nimi se nacházejí měkká vazivová místa nazývaná fontanely. Fontanely umožňují, aby se tvar hlavičky při porodu částečně přizpůsobil porodním cestám. Zároveň poskytují dostatek prostoru pro rychlý růst mozku v prvních letech života. Největší je přední fontanela, která se nachází mezi čelními a temenními kostmi. Postupně se zmenšuje a obvykle se uzavírá během druhého roku života.

Páteř

Páteř tvoří osu lidského těla. Nese lebku, spojuje jednotlivé části kostry a chrání míchu. Zároveň je pružná a pohyblivá, takže umožňuje předklánění, zaklánění, úklony i otáčení trupu.

Páteř se skládá zpravidla z 33–34 obratlů. Rozlišujeme:

7 krčních obratlů,
12 hrudních obratlů
5 bederních obratlů
5 srostlých křížových obratlů, které tvoří kost křížovou,
nejčastěji 4 srostlé kostrční obratle, které vytvářejí kostrč

Páteř: 1 - krční obratle, 2 - hrudní obratle, 3 - bederní obratle, 4 - kost křížová, 5 - kostrč

Mezi těly většiny obratlů se nacházejí meziobratlové ploténky. Jsou tvořeny chrupavčitou tkání, tlumí nárazy a otřesy a zajišťují páteři pružnost a pohyblivost. Při dlouhodobém nesprávném zatěžování se mohou ploténky poškodit. Lidská páteř není při pohledu ze strany rovná. V krční a bederní oblasti je prohnuta směrem dopředu, zatímco v hrudní a křížové oblasti směrem dozadu. Toto dvojité esovité prohnutí pomáhá udržovat vzpřímenou polohu těla, zvyšuje pružnost páteře a tlumí otřesy při chůzi, běhu a skocích.

Stavba obratle

Jednotlivé obratle se podle svého umístění liší velikostí a tvarem, jejich základní stavba je však podobná. Přední část obratle tvoří mohutné tělo obratle. Na jeho horní a dolní ploše leží meziobratlové ploténky. Za tělem obratle se nachází obratlový otvor. Otvory všech obratlů leží nad sebou a společně vytvářejí páteřní kanál, ve kterém je uložena mícha. Z obratle vybíhají výběžky. Trnový výběžek směřuje dozadu a lze jej u některých obratlů nahmatat pod kůží. Upínají se na něj svaly a vazy. Do stran směřují příčné výběžky. U hrudních obratlů se k nim a k tělům obratlů připojují žebra. Kloubní plošky zajišťují vzájemné spojení sousedních obratlů.

Zvláštní krční obratle

První dva krční obratle mají zvláštní tvar. První krční obratel se nazývá nosič neboli atlas. Nese lebku a svým spojením s kostí týlní umožňuje především kývavé pohyby hlavy. Druhý krční obratel se nazývá čepovec neboli axis. Má nápadný zubovitý výběžek, kolem kterého se atlas společně s lebkou otáčí. Díky tomu můžeme otáčet hlavou ze strany na stranu. Sedmý krční obratel má výrazný trnový výběžek, který lze často nahmatat v dolní části krku.

Bederní obratle jsou mohutnější než obratle krční a hrudní, protože nesou velkou část hmotnosti těla. Křížové obratle během vývoje srůstají a vytvářejí pevnou kost křížovou. Ta spojuje páteř s pánví. Na kost křížovou navazuje malá kostrč, vzniklá srůstem několika zakrnělých obratlů.

Hrudní koš

Hrudní koš chrání důležité orgány uložené v hrudní dutině, především srdce a plíce. Je tvořen hrudní kostí, dvanácti hrudními obratli a dvanácti páry žeber. Všechna žebra jsou vzadu kloubně připojena k páteři.

Žebra jsou zahnuté ploché kosti. Jejich přední části jsou tvořeny pružnými žeberními chrupavkami. Chrupavky dodávají hrudníku pružnost a umožňují jeho pohyby při dýchání.

Podle typu připojení k hrudní kosti rozlišujeme tři skupiny žeber. Prvních sedm párů označujeme jako žebra pravá. Každé z nich je vlastní chrupavkou přímo spojeno s hrudní kostí. Osmý, devátý a desátý pár tvoří žebra nepravá. Jejich chrupavky se nepřipojují k hrudní kosti samostatně, ale navazují na chrupavku žebra uloženého výše. Poslední dva páry jsou žebra volná. Jejich přední konce zůstávají volné a nejsou spojeny s hrudní kostí.

Žebra: modrá - žebra pravá, zelená - žebra nepravá, fialová - žebra volná, žlutá - hrudní kost

B) Zápis do sešitu Kosterní soustava 2 (Kostra osová - lebka, páteř, hrudní koš)

První část

Lebka tvoří kostru hlavy a skládá se z mnoha kostí. Většina těchto kostí je pevně spojena srůsty nebo švy (jsou nepohyblivé). Jedinou pohyblivou kostí lebky je dolní čelist, která je připojena kloubem. Lebka se dělí na mozkovou část, která chrání mozek, a obličejovou část, která určuje tvar obličeje a nese zuby.

Mezi nejdůležitější kosti lebky patří kost čelní, kosti temenní, kost týlní, kosti spánkové, kost klínová, kosti lícní, horní čelist a dolní čelist. Ve spodní části lebky se nachází velký otvor týlní, kterým lebka navazuje na páteř a prochází jím mícha.

U novorozenců jsou mezi některými kostmi jsou měkká místa nazývaná fontanely. Díky nim může hlavička při porodu projít porodními cestami a po narození může mozek růst.

Druhá část

Páteř tvoří osu a oporu lidského těla. Je složena z 33–34 obratlů, mezi kterými se nacházejí meziobratlové ploténky z chrupavky. Ty tlumí nárazy, zajišťují pružnost páteře a umožňují její pohyb. Páteř je dvakrát esovitě prohnutá, což pomáhá udržovat správné držení těla a tlumí otřesy při chůzi.

Páteř se skládá z: 7 krčních obratlů, 12 hrudních obratlů, 5 bederních obratlů, kosti křížové (vznik z 5 obratlů) a kostrče (srůstá 4 až 5 obratlů)

První krční obratel nosič (atlas) nese lebku a umožňuje kývání hlavy. Druhý krční obratel čepovec (axis) umožňuje otáčení hlavy díky svému zubovitému výběžku. Hrudní koš chrání srdce a plíce. Tvoří jej hrudní kost, hrudní obratle a 12 párů žeber. Přední část žeber je tvořena chrupavkou, která umožňuje dýchací pohyby.

Rozlišujeme: 7 párů žeber pravých – jsou přímo spojena s hrudní kostí, 3 páry žeber nepravých – připojují se k sedmému páru žeber pravých, 2 páry žeber volných – nejsou spojena s hrudní kostí. Všechna žebra jsou vzadu připojena k hrudním obratlům.

Kosterní soustava 3

A) Učivo Kosterní soustava 3 (Kostra horní končetiny, kostra dolní končetiny, zdravé kosti)

Horní a dolní končetiny mají podobný základní plán stavby. Kostra každé končetiny se skládá ze dvou částí – z pletence končetiny a z kostry volné končetiny. Pletenec připojuje končetinu k trupu, zatímco volná končetina tvoří její vlastní pohyblivou část.

Kostra horní končetiny

Pletenec horní končetiny se skládá z lopatky a klíční kosti. Lopatka je plochá kost přibližně trojúhelníkového tvaru, která se nachází na zadní straně hrudníku. Klíční kost je mírně prohnutá a spojuje pletenec horní končetiny s trupem. Lopatka se s pažní kostí spojuje v ramenním kloubu. Tento kloub umožňuje pohyb horní končetiny do mnoha směrů. Kostru volné horní končetiny tvoří kost pažní, kostra předloktí a kostra ruky. Kost pažní je dlouhá kost. S kostmi předloktí se spojuje v loketním kloubu.

1 - lopakta, 2 - klíční kost, 3 - kost pažní, 4 - kost vřetenní, 5 - kost loketní, 6 - kosti zápěstní, 6 - kosti záprstní, 7 - články prstů

Kostra předloktí se skládá ze dvou kostí:

kost vřetenní leží na straně palce
kost loketní leží na straně malíku

Kostra ruky je tvořena velkým množstvím menších kostí. Skládá se z osmi kostí zápěstních, pěti kostí záprstních a čtrnácti článků prstů. Palec má pouze dva články, zatímco ostatní prsty mají po třech článcích. Díky pohyblivému spojení kostí může ruka vykonávat velmi přesné a složité pohyby.

Kostra dolní končetiny

Kostru dolní končetiny tvoří pletenec dolní končetiny a kostra volné dolní končetiny.

Pletenec dolní končetiny je tvořen dvěma pánevními kostmi. Každá pánevní kost vznikla srůstem kosti kyčelní, sedací a stydké. Pánevní kosti se vzadu spojují s kostí křížovou a společně vytvářejí pánev. Vpředu jsou pánevní kosti spojeny chrupavčitou sponou stydkou.

Pánev spojuje dolní končetiny s trupem, nese značnou část hmotnosti těla a chrání některé orgány uložené v pánevní dutině. Ženská pánev bývá zpravidla širší a prostornější, což souvisí především s těhotenstvím a porodem. Mužská pánev bývá obvykle užší a vyšší.

Kostru volné dolní končetiny tvoří kost stehenní, čéška, kost holenní, kost lýtková a kostra nohy.

Kost stehenní je nejdelší a nejmohutnější kost lidského těla. Její horní konec se spojuje s pánví v kyčelním kloubu. Dolní konec se podílí na stavbě kolenního kloubu. Na jeho přední straně se nachází čéška. Kostru bérce tvoří dvě kosti. Silnější kost holenní leží na vnitřní straně bérce a nese většinu hmotnosti těla. Tenčí kost lýtková se nachází na vnější straně bérce.

Kostra nohy

Kostra nohy se skládá ze sedmi kostí zánártních, pěti kostí nártních a čtrnácti článků prstů.

Největší ze zánártních kostí je kost patní, která tvoří podklad paty. Kosti nohy vytvářejí podélnou a příčnou nožní klenbu. Klenuté uspořádání kostí pomáhá rozkládat hmotnost těla a tlumí nárazy vznikající při chůzi, běhu nebo skoku. Na udržování správného tvaru klenby se podílejí také vazy a svaly nohy. Při oslabení vazů a svalů může dojít k poklesu nožní klenby a ke vzniku ploché nohy. Plochá noha může způsobovat únavu, bolest chodidel a někdy také potíže při chůzi.

Některá onemocnění kostry a kloubů

Skolióza znamená vychýlení páteře do strany. To může být spojeno také s pootočením obratlů. Mírná skolióza nemusí způsobovat větší potíže, výraznější zakřivení však může ovlivnit držení těla. Důležitý je pravidelný pohyb, posilování svalů a včasné odborné vyšetření.

Artróza je onemocnění kloubů, při kterém postupně dochází k poškozování kloubní chrupavky a dalších částí kloubu. Projevuje se především bolestí, ztuhlostí a omezením pohybu. Častěji se objevuje ve vyšším věku, ale její vznik může urychlit také dlouhodobé přetěžování nebo poranění kloubu.

Dna vzniká tehdy, když se v kloubech ukládají krystalky kyseliny močové. Nemoc se projevuje prudkou bolestí, otokem a zánětem. Často bývá postižen kloub palce u nohy.

Jako osteoporózu označujeme onemocnění, při kterém ubývá kostní hmota. Kosti postupně řídnou, ztrácejí pevnost a snadněji se lámou. Riziko osteoporózy pomáhá snižovat pravidelný pohyb a dostatečný příjem vápníku a vitaminu D.

Péče o kostru a klouby

O kostru a klouby pečujeme tak, že se pravidelně pohybujeme, posilujeme svaly a dbáme na správné držení těla. Důležité je také nosit vhodnou obuv, vyhýbat se dlouhodobému jednostrannému zatěžování a při sportu používat ochranné pomůcky. Pro zdravý vývoj kostí potřebuje tělo pestrou stravu s dostatkem bílkovin, vápníku a vitaminu D.

B) Zápis do sešitu Kosterní soustava 3 (Kostra horní končetiny, kostra dolní končetiny, zdravé kosti)

První část

Kostra každé končetiny se skládá ze dvou základních částí: pletenec končetiny – připojuje končetinu k trupu, kostra volné končetiny – tvoří vlastní pohyblivou část končetiny.

Kostru horní končetiny tvoří pletenec horní končetiny a kostra volné horní končetiny. Pletenec horní končetiny se skládá z lopatky a klíční kost.

Kostru volné horní končetiny tvoří: kost pažní, kostra předloktí – kost vřetenní a kost loketní, kostra ruky Pažní kost je s kostmi předloktí spojena v loketním kloubu. Kostra ruky se skládá z: 8 kostí zápěstních, 5 kostí záprstních a 14 článků prstů.

Druhá část

Pánev tvoří pletenec dolních končetin. Spojuje dolní končetiny s trupem, nese hmotnost těla a chrání některé vnitřní orgány. Pánev vzniká srůstem kostí kyčelních, sedacích, stydkých a kosti křížové. Ženská pánev bývá širší (souvisí s porodem) Mužská pánev je obvykle užší a vyšší.

Kostru volné dolní končetiny tvoří: kost stehenní, čéška, kost holenní, kost lýtková a kostra nohy. Čéška chrání přední část kolenního kloubu. Kostra nohy se skládá ze 7 kostí zánártních, 5 kostí nártních a 14 článků prstů. Kosti nohy vytvářejí podélnou a příčnou nožní klenbu. Klenba rozkládá hmotnost těla a tlumí nárazy při chůzi a běhu. Při jejím poklesu vzniká plochá noha.

Třetí část

Skolióza je vybočení páteře do strany. Artróza vzniká postupným opotřebováním kloubní chrupavky. Projevuje se bolestí, ztuhlostí a omezením pohybu.

Dna je onemocnění, při kterém se v kloubu ukládají krystalky kyseliny močové. Ty vyvolávají prudkou bolest a zánět. Často bývá postižen kloub palce u nohy.

Při osteoporóze ubývá kostní hmota, kost řídne a stává se křehčí. Proto se kosti snadněji lámou.

O kostru a klouby pečujeme tak, že: se pravidelně pohybujeme a posilujeme svaly, správně držíme tělo, nosíme vhodnou obuv, vyhýbáme se dlouhodobému jednostrannému zatěžování, jíme pestrou stravu s dostatkem vápníku a vitaminu D a při sportu používáme ochranné pomůcky.

Zpět

Page updated

Google Sites

Report abuse